kamcapody

STRACH. Tak velké téma na debatu. Máme ho všichni. I ti co vypadají, že ho nemají, ale mají jen o tom nemluví. Chrání nás a přitom nás brzdí. Záleží na velikosti touhy a odhodlání a na velikosti strachu. Protože odvaha vítězí nad strachem a kde je odvaha, tam je srdce a tam strach nemá šanci ❤️  Dělat z komára velblouda, je jako udělat ze strachu svého nadřízeného. Přesně toho velblouda a přitom je to jen komár, který dostal takový post od vás.  Odvahu posilujte tu zvětšujete s tou buďte parťáci v týmu. A co vy a strach? Brzdí vás, limituje? Nebo naopak vždy vyhraje odvaha? Rada na závěr: Nebojuj proti strachu, jen mu dovol, aby odešel a nebrzdil tě ve tvých snech.

Radujete se?  Nebo si spíš na život stěžujete? Člověk si občas musí uvědomit, co nám vlastně dělá radost, aby jsme ty radosti dělali častěji .. 1. Cesty vlakem       - miluju cesty vlakem je to pro mě obrovský relax a nechci jezdit jen krátké cesty z práce do práce, ale i výlety a prostě vlakem pořádně cestovat. Vzít si sluchátka, oblíbenou knížku něco dobrého na cestu, čtyřnohého parťáka a můžu jet. Během cesty úplně vypnu a opravdu si užívám přítomnou chvíli.  2. Procházky  - jen já a můj čtyřnohý parťák ani nevíte jak já se těším na léto. Procházky jsou to nejlepší, co můžu dělat a to díky Charliemu. Není to žádný gaučový pes, kterého bych musela hodinu přemlouvat, aby někam šel. Charlie by chodil pořád a neví, kdy má dost :D Což mimochodem já vím přesně, kdy mám dost jenže vysvětlete mu, že procházka netrvá prostě věčně a panička už chce domů!  3. Květiny - miluju všechny květiny i když masožravku můžeme ze seznamu radši vymazat. Když vstanu a jdu si uděla

Když na sebe zapomeneš.. Stává se to. Někomu méně. Někomu více. Někdo na sebe zapomíná celý život.  Jsem zase nemocná. Už po několikáté, nebyl vlastně měsíc, kdy jsem nemocná nebyla. Čtrnáct dní v pohodě, pak to zase všechno udeří a já přemýšlím, kde jsem udělala chybu.  Jednou, když jsem si psala do deníku svoje pocity. Mimochodem super věc pro lidi, co jsou citlivější jako já a spousta věcí si dost berou. Deník je takové okno do duše a díky psaní se dostanu ke spoustě důležitým věcem, které si třeba vůbec často neuvědomuji. Například kvůli někomu obětuji čas, který by jsem třeba mohla trávit mnohem lépe, sama a třeba se v přítomnosti toho člověka ani necítím vůbec dobře, ale neumím říct ne. Člověk si to tak nějak neuvědomuje a bojí se, že zůstane sám, jenže není lepší být radši sám než s lidmi se kterými si vlastně nemám co říct a jejich životní hodnoty se míjejí s mými?  Je to zvláštní všichni se dneska honíme za titulem, za prací, bojujeme o přízeň lidí, chceme určit

Moje změny!  Máme tu nový rok a s tím přichází spoustu předsevzetí. Někteří na to nevěří a nedávají si je, někdo to vnímá jako dobrý začátek pro vytyčení si nových cílů a priorit. Ať je to tak či jinak je fajn nějak začít a je jedno jestli na Nový rok nebo v březnu či v listopadu. A tak jsem si pro vás připravila pár věcí, které bych chtěla změnit já. Třeba tím někoho nakopnu si podobný seznam napsat taky nebo taky ne, ale to je fuk :D  Tak jdeme na to !   1 . Začít si víc organizovat čas        Ani ve svých 21 letech si neumím zorganizovat čas tak, abych nebyla ve stresu či stíhala se třeba pořádně v klidu ráno nasnídat. Snídám cestou nebo nesnídám vůbec a pak umírám hlady. Věci dělám na poslední chvíli a pak se proklínám, proč jsem nezačala dřív.  2. Umět se víc bavit      Moje povaha na to moc není a uvolnit se ve společnosti neznámých lidí mi dělá dost značný problém. Jsem dost introvert a pro moje štěstí mi stačí můj pes a příroda. ALE. Z toho se život neskládá. T