Když na sebe zapomeneš..

Stává se to. Někomu méně. Někomu více. Někdo na sebe zapomíná celý život.  Jsem zase nemocná. Už po několikáté, nebyl vlastně měsíc, kdy jsem nemocná nebyla. Čtrnáct dní v pohodě, pak to zase všechno udeří a já přemýšlím, kde jsem udělala chybu. 

Jednou, když jsem si psala do deníku svoje pocity. Mimochodem super věc pro lidi, co jsou citlivější jako já a spousta věcí si dost berou. Deník je takové okno do duše a díky psaní se dostanu ke spoustě důležitým věcem, které si třeba vůbec často neuvědomuji. Například kvůli někomu obětuji čas, který by jsem třeba mohla trávit mnohem lépe, sama a třeba se v přítomnosti toho člověka ani necítím vůbec dobře, ale neumím říct ne. Člověk si to tak nějak neuvědomuje a bojí se, že zůstane sám, jenže není lepší být radši sám než s lidmi se kterými si vlastně nemám co říct a jejich životní hodnoty se míjejí s mými? 

Je to zvláštní všichni se dneska honíme za titulem, za prací, bojujeme o přízeň lidí, chceme určitou prestiž a postavení, chceme drahá auta a bereme si domy na hypotéky a doufáme, že jednou ten barák splatíme. Díváme se na instagramu na lidi, kteří vytvářejí reklamy na žvejkačky, pračky a zubní kartáčky. Když o tohle předci v životě vůbec nejde. V životě je něco mnohem důležitějšího. 

Po tom všem přemýšlení a psaní jsem zjistila, co je tady na zemi pro mě nejdůležitější a jsou to 

POCITY. 

To je to proč chceme vztah, proč chceme dobré postavení, protože to v nás vyvolává dobré pocity a když je zaměstnání na nic a vztah třeba nefunguje zůstáváme v tom všem i přesto, protože i negativní pocity jsou pocity, které cítíme a prožíváme a je to lepší než necítit vůbec nic. 

Když je mi špatně, vždycky se těším na to, až mi bude lépe. Představuji si kolik věcí zase stihnu udělat, jak budu cvičit, jak budu produktivní ..Jenže .. Nemoc pomine a já se nestačím divit, že jsem zase v jednom kole. Chodím pozdě spát, stravu dost flákám, nepiju dostatek vody a vlastně na sebe úplně ZAPOMENU, protože už je mi dobře a nic mi nebrání jet v tom mém rozjetém kole. Jenže o kolo o které se nestaráme se začne postupně rozpadat. Sorry, lepší přirovnání mě nenapadlo :D 

Díky těm pocitům ať špatným nebo dobrým se někam posouváme a když je neposloucháme dopadne to tak, jako teď se mnou. Neustále bojuji každý měsíc s nachlazením či chřipkou.

Věřte, že lidi co vás mají rádi za to jací jste vás neopustí. Ti správní lidi vám budou fandit a podporovat a i řeknou ať ubereš v té jízdě. Znají vaše hodnoty.  Připomenou vám, že když půjdeš spát po dvanácté hodině v noci a ráno vstáváš ve čtvrt na pět, že budeš slabá a nevyspalá a nemocná. A když ti to nikdo neřekne musíš si na sebe vzpomenout TY a uvědomit, že ten pocit co cítíš v sobě prožíváš jen a jen ty! Když například ukončíš vztah nebo změníš zaměstnání, musíš jít v té cestě zase jenom ty a když jsi sám sobě dobrým parťákem, dokážeš žít přesně tak jak chceš a těžké situace zvládnout. Stačí se zastavit, nadechnout a uvědomit si ty svoje pocity v nás, to jak se cítíme jestli třeba neděláme něco, co se s našimi hodnotami vůbec neslučuje.  Cítit se dobře uvnitř sebe, je to největší bohatství na světě. I když budeš mít v garáži několik drahých aut, budeš mít barák, ale v sobě se budeš cítit prázdný a nešťastný i ta chvilková radost z auta opadne. Vidíme kolem sebe v médiích slavné americké hvězdy, které miluje neuvěřitelná spousta lidí a tak nějak si říkáš, že musí být šťastní. Jenže pak vidíš jak jedna hvězda za druhou podstupuje plastické operace, berou drogy a utápí se v alkoholu. Právě to všechno okolo ten majetek a fanoušci pominou a ani to nepomůže ve štěstí, protože se člověk necítí dobře v sám sobě.  Jsou lidi, kteří jsou šťastnější a třeba ani nemají to auto a sednou na kolo, protože se tak cítí nejlíp. A o tom to celé vlastně je! O tom jak se cítíš. Tak prosím na sebe už nikdy nezapomínej! 

Rada na závěr: Lásku v srdci opatruj, buď sám sebou stůj co stůj ! 

Chci Vám všem poděkovat za zpětnou vazbu ty komentáře v předešlém článku mi dělají opravdu radost. Mějte se krásně !