kamcapody

Dítě je ten nejlepší učitel! Učit malé děti byl můj sen či cíl už od dětství. Když jsem přišla jako malá holka ze školy, hodila jsem tašku do rohu, vytáhla svoji tabuli a začala učit. Diktovala diktát, učila plyšáky počítat a četla pohádky. Bylo to skvělý a do teď na to ráda vzpomínám.   Teď jako dospělá, která si plní sen a opravdu učím malé děti, si to užívám a děkuji hlavně svoji mamce, která při mně stála a věřila, že se jednou učitelkou stanu. Chci se rozpovídat o tom, co je napsáno v nadpisu. Nikdy bych nevěřila, že děti budou toho tolik učit mě. Vrací mě do minulosti k té malé holce, která zpívala, tancovala, malovala a prostě si užívala život.  Nebála se, co si o ní myslí ostatní, nevadilo ji, že venku pršelo, těšila se na čokoládu, kterou dostane u babičky, milovala první napadlý sníh, čtení pohádek od mamky, bouřku, kterou sledovala z okna s babičkou, trhání třešní a jahod na zahradě, přetahování se psem, houpání na houpačce, fotbal s tátou a společné hraní s br

Život je zlej, život je nespravedlivý aneb hra na oběť !  ,,Život je zlej. Nebudu mít štěstí. Všichni jdou pro ti mně. Rodina může za můj život, jaký žiju. Nikdy nebudu šťastný. To oni za to můžou".    Tyto věty, když slyším, ptám se, proč? Chápu, život není vždycky jednoduchý,ale být obětí svého života je to nejhorší rozhodnutí. Přebírat zodpovědnost je pro život dost zásadní, když ho budujeme chce to nějaké úsilí, ale stojí to za to, když pak můžeme sklidit úspěch a žít šťastně. Být obětí je, ale jednodušší. Sama jsem si na oběť někdy hrála a vinila všechno, všechny ty kolem a k ničemu to nevedlo.   Své zdraví vkládat do rukou doktorů a oni zařídí, ať jsem zdravý člověk je prostě pitomost. Doktor vám napíše milión prášků a vy je spokojeně do sebe každý den sypete. Jenže žádná změna se nestane, možná je vám pár dní lépe, ale pak jste zase tam kde jste. Prášků přibyde a změna žádná. Doktor nesplnil vaše očekávání, cítíte se hrozně, nešťastně a váš život je hrozný. ,,Do

Den, kdy jsem se naučil žít  (Laurent Gounelle)   Knihy se staly za poslední období součástí mého každodenního života. Tak jako si někdo nedokáže představit den bez kávy, tak já si nemůžu představit den bez knihy. Nadpis tohoto článku je i název knihy, kterou jsem dnes dočetla.    Tato kniha mě dostala už při prvních stránkách, zatáhne vás do děje a vy už se nemůžete dočkat, jak to bude dál. Příběh pojednává o několika lidech, kteří mají určitý pohled na svět a určitá okolnost a propojenost všech postav jim do života přinese nový pohled a zamyšlení se nad svým dosavadním životem. Kniha je skvělá v tom, že pomocí všech postav sem se zamýšlela i nad svým životem, pochopila jsem spousta věcí, a tak jako oni přicházeli na to co dělají v životě špatně, nebo na věci co jim nepřináší štěstí postupně začnete o sobě přemýšlet taky.    V knize jsou myšlenky, které jsem si musela přečíst i několikrát, abych se zamyslela a pochopila, že autor má skutečně pravdu.  Kniha mi potvrdil

                                                  Vždy to bude jen o tobě!    Někdy, když se ohlédnu zpátky do minulosti, divím se a žasnu sama nad sebou, kolik věcí jsem zvládla. Myslím, že si často neuvědomujeme, jakou sílu v sobě máme a když zdoláme jednu z překážek a hned se objeví další, tak si ani nestihneme užít, že jsme tu jednu z překážek zvládli. Přemýšlet nad sebou je tak strašně důležitý. Denně jsme obklopeni sociálními sítěmi, valí se na nás povinnosti, starosti, spousta informací každý den. Navázat kontakt sám se sebou je to nejdůležitější, co by jsme měli dělat.  Poslouchat sám sebe, svoje,emoce, sny, přání, touhy.. Když sami sebe ztratíme, jsme jak chodící schránka bez duše a nedokážeme se v sobě vyznat. Tak jsem si sama připadala.    Ráda hodně čtu a když vytáhnu v autobuse či ve vlaku knihu jsem jedna z mála. Ale proč?  Knihy nám dávají do života cenné informace a hlavně slouží k tomu, že se napojíme sami na sebe. Představivost je skvělá a nekonečná j

Politici mají víc peněz, to snad není možný!  A víte, že ono to možný je! Ano, mají víc peněz a teď mi někdo řekněte, co s tím hodláte dělat. Máte pár možností,buď půjdete do politiky a budete mít taky víc peněz a nebo.. počkat pozor!     Když se někoho zeptám, proč teda do politiky taky nejde, dostanu vždycky podobnou odpověď: ,,Já bych na to neměl/a  nervy, to není nic pro mě "! Tak takový lidé přeci nemohou závidět vyšší peníze politikům, nemáš na to nervy, tak smůla! Žijeme v zemi, kde máme spoustu možností, je tu dost kvalitních vysokých škol ,jít studovat do zahraničí, nebo podnikat a já nevím co všechno, tak místo nesmyslného krafání o platech jiných, by bylo lepší pracovat sám na sobě a ten vyšší plat mít taky a neříkejte mi, že to nejde, všechno jde, když se chce! Zakopaný pes je ten, že mluvení o jiných je vždycky mnohem snažší než mluvit sám o sobě.    Třeba sportovci, mají ohromné výdělky mnohem vyšší než nějací politici, ale o nich se necekne ani slovo a proč