Život je zlej, život je nespravedlivý aneb hra na oběť ! 

,,Život je zlej. Nebudu mít štěstí. Všichni jdou pro ti mně. Rodina může za můj život, jaký žiju. Nikdy nebudu šťastný. To oni za to můžou". 

  Tyto věty, když slyším, ptám se, proč? Chápu, život není vždycky jednoduchý,ale být obětí svého života je to nejhorší rozhodnutí. Přebírat zodpovědnost je pro život dost zásadní, když ho budujeme chce to nějaké úsilí, ale stojí to za to, když pak můžeme sklidit úspěch a žít šťastně. Být obětí je, ale jednodušší. Sama jsem si na oběť někdy hrála a vinila všechno, všechny ty kolem a k ničemu to nevedlo.
  Své zdraví vkládat do rukou doktorů a oni zařídí, ať jsem zdravý člověk je prostě pitomost. Doktor vám napíše milión prášků a vy je spokojeně do sebe každý den sypete. Jenže žádná změna se nestane, možná je vám pár dní lépe, ale pak jste zase tam kde jste. Prášků přibyde a změna žádná. Doktor nesplnil vaše očekávání, cítíte se hrozně, nešťastně a váš život je hrozný. ,,Doktor mě neumí vyléčit, to zdravotnictví je příšerný". Já nikdy doktory nevyhledávala a vždycky se nějak vyléčila sama a hledala příčinu.
  Zdraví je vaše zodpovědnost. Největší podíl na vašem zdraví máte jedině vy! Spousta nemocí taky pochází s psychiky a na to se dost často zapomíná, když není v pohodě psychika nebude fungovat ani fyzické zdraví prostě to všechno na sebe navazuje. Polykat prášky je asi mnohem jednodušší, než se o sebe starat. Pravidelný pohyb, zdravá strava, kvalitní spánek a psychická pohoda, na to člověk musí vynaložit nějaké úsilí a z gauče u televize se žádné změny nestanou.Všechno jde, když se chce, jen musíte vstát a vyjít ze své komfortní zóny pohodlí, třeba právě z toho gauče. 

  To byl jeden z příkladů toho jak nést zodpovědnost, například za svoje zdraví.
Pak třeba dost lidí dává za vinu svého nešťastného života rodinu. Ta může za to jak jsem dopadl, jaké jsem měl dětství atd..

 Rodina je základní stavební kámen pro rozvoj dítěte, to bez pochyby. Když má špatné vzory ve svých rodičích nebo je mu ubližováno, je těžké se vymanit z takového prostředí. Poté, když ale dospějeme, bereme za svůj život zodpovědnost.Rodiče, vám třeba nedali tu správnou rampu do života,ale můžete si ji postavit sami a dokázat, že na to prostě máte. Přestaňte se ohlížet na to, že život je zlej a nespravedlivej, ty klacky pod nohy si často házíme sami. Když, se něco nepovede obviňováním druhých je zbytečný a ničemu to nepomůže a jen hodit zodpovědnost na někoho jiného vám štěstí ani zdaleka nepřinese. 

  Sebelítost! To je přímo slast pro utápění se, člověk si vytváří iluze, že je zmítán osudem a nemá vliv na to, co se s ním v životě děje. Osud držíme v našich rukách to my si ho vytváříme. Alkohol, cigarety, drogy jen sebelítost podporují a ráno je ta realita o to horší. Není lepší se ráno probudit a vědět, že něco pro svůj život děláme jak v oblasti zdraví, kariéry, vztazích atd.. Myslím, že ten pocit, že se cítíme dobře, máme fajn zaměstnání a kolem sebe fajn kolektiv je miliónkrát lepší, než pocit kocoviny s pádem do nešťastné reality. 

 Vždycky jsem byla vychovávaná tak abych na zodpovědnost nezapomínala, protože to co zasadíme pak sklidíme. Sklízet úspěch a úsměvy na tvářích je skvělý. To jaký život žijeme je odrazem nás samých jak se k sobě chováme, jak se stavíme před určité věci a situace. Tak seberte všechnu svoji sílu, odhodlanost své schopnosti, dovednosti a žijte šťastný život. 

Rada na závěr: Bez práce nejsou koláče, ani šťastný život.