Dítě je ten nejlepší učitel!

Učit malé děti byl můj sen či cíl už od dětství. Když jsem přišla jako malá holka ze školy, hodila jsem tašku do rohu, vytáhla svoji tabuli a začala učit. Diktovala diktát, učila plyšáky počítat a četla pohádky. Bylo to skvělý a do teď na to ráda vzpomínám.
  Teď jako dospělá, která si plní sen a opravdu učím malé děti, si to užívám a děkuji hlavně svoji mamce, která při mně stála a věřila, že se jednou učitelkou stanu.

Chci se rozpovídat o tom, co je napsáno v nadpisu. Nikdy bych nevěřila, že děti budou toho tolik učit mě. Vrací mě do minulosti k té malé holce, která zpívala, tancovala, malovala a prostě si užívala život. 
Nebála se, co si o ní myslí ostatní, nevadilo ji, že venku pršelo, těšila se na čokoládu, kterou dostane u babičky, milovala první napadlý sníh, čtení pohádek od mamky, bouřku, kterou sledovala z okna s babičkou, trhání třešní a jahod na zahradě, přetahování se psem, houpání na houpačce, fotbal s tátou a společné hraní s bráchou.. 
Tohle všechno, jsou okamžiky, na které jsem skoro zapomněla, nebýt dětí, kteří mi připomněly, že tohle je život. Ta přítomná radost z obyčejných věcí, které jsou vlastně nejcennější v našich životech. Dospělí lidé jsou plné starostí, obav, strachu a samozřejmě i děti mají své obavy, ale dokáží říct strachu stop a užívat si hru, či zpěv právě teď a tady. My dospělí tomu strachu a starostem málokdy stop řekneme a zbytečně se utápíme v minulosti nebo neustále řešíme budoucnost. Jenže ta budoucnost je odrazem naší přítomnosti, proto bych si přála, aby i dospělí lidé si dokázali užívat to co je právě teď.

Každý člověk vnímá štěstí jinak, někdo se soustředí na kariéru, která přinese to vytoužené štěstí, někdo ho hledá v objevování světa, někdo v založení rodiny. Každý si to vysvětluje podle toho, co sám zažil a jak vnímá život. Podle mého, je štěstí pořád při nás a není důvod ho vlastně hledat, jen prostě zapomínáme, že to všechno, co nám štěstí přinese, máme před sebou.

Takže ať kariéra, nebo cestování či rodina, to všechno spadá do jednoho celku a vytváří ten pocit radosti. A kde je radost, tam je to štěstí.

Děti se radují ze všeho i z toho, že mě třeba vidí a ukážou mi tričko s traktorem či princeznou, co mají právě na sobě. 
Proto my dospělí, bychom se měli více zaměřit na ty pocity radosti a užívat si je a nepřehlížet. I to že si uděláte kávu, nebo si zacvičíte,tak buďte v dané přítomnosti, vypněte televizi, mobil a užijte si to.

Je to vzájemné učení, děti učí nás, jak se radovat a my je učíme objevovat věci, ze kterých se můžeme všichni společně radovat.

Rada na závěr: Radost si vytváříme uvnitř nás z každodenních maličkostí, tak si jich nezapomeňte všímat!