Strach!

-

STRACH. Tak velké téma na debatu. Máme ho všichni. I ti co vypadají, že ho nemají, ale mají jen o tom nemluví. Chrání nás a přitom nás brzdí. Záleží na velikosti touhy a odhodlání a na velikosti strachu. Protože odvaha vítězí nad strachem a kde je odvaha, tam je srdce a tam strach nemá šanci ❤️  Dělat z komára velblouda, je jako udělat ze strachu svého nadřízeného. Přesně toho velblouda a přitom je to jen komár, který dostal takový post od vás.  Odvahu posilujte tu zvětšujete s tou buďte parťáci v týmu.
A co vy a strach? Brzdí vás, limituje? Nebo naopak vždy vyhraje odvaha?


Rada na závěr: Nebojuj proti strachu, jen mu dovol, aby odešel a nebrzdil tě ve tvých snech.



Komentáře

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

-
Obrázek
Politici mají víc peněz, to snad není možný!  A víte, že ono to možný je! Ano, mají víc peněz a teď mi někdo řekněte, co s tím hodláte dělat. Máte pár možností,buď půjdete do politiky a budete mít taky víc peněz a nebo.. počkat pozor!     Když se někoho zeptám, proč teda do politiky taky nejde, dostanu vždycky podobnou odpověď: ,,Já bych na to neměl/a  nervy, to není nic pro mě "! Tak takový lidé přeci nemohou závidět vyšší peníze politikům, nemáš na to nervy, tak smůla! Žijeme v zemi, kde máme spoustu možností, je tu dost kvalitních vysokých škol ,jít studovat do zahraničí, nebo podnikat a já nevím co všechno, tak místo nesmyslného krafání o platech jiných, by bylo lepší pracovat sám na sobě a ten vyšší plat mít taky a neříkejte mi, že to nejde, všechno jde, když se chce! Zakopaný pes je ten, že mluvení o jiných je vždycky mnohem snažší než mluvit sám o sobě.    Třeba sportovci, mají ohromné výdělky mnohem vyšší než nějací politici, ale o nich se necekne ani slovo a proč
Další informace
-
Obrázek
Dítě je ten nejlepší učitel! Učit malé děti byl můj sen či cíl už od dětství. Když jsem přišla jako malá holka ze školy, hodila jsem tašku do rohu, vytáhla svoji tabuli a začala učit. Diktovala diktát, učila plyšáky počítat a četla pohádky. Bylo to skvělý a do teď na to ráda vzpomínám.   Teď jako dospělá, která si plní sen a opravdu učím malé děti, si to užívám a děkuji hlavně svoji mamce, která při mně stála a věřila, že se jednou učitelkou stanu. Chci se rozpovídat o tom, co je napsáno v nadpisu. Nikdy bych nevěřila, že děti budou toho tolik učit mě. Vrací mě do minulosti k té malé holce, která zpívala, tancovala, malovala a prostě si užívala život.  Nebála se, co si o ní myslí ostatní, nevadilo ji, že venku pršelo, těšila se na čokoládu, kterou dostane u babičky, milovala první napadlý sníh, čtení pohádek od mamky, bouřku, kterou sledovala z okna s babičkou, trhání třešní a jahod na zahradě, přetahování se psem, houpání na houpačce, fotbal s tátou a společné hraní s br
Další informace
-
Obrázek
Když na sebe zapomeneš.. Stává se to. Někomu méně. Někomu více. Někdo na sebe zapomíná celý život.  Jsem zase nemocná. Už po několikáté, nebyl vlastně měsíc, kdy jsem nemocná nebyla. Čtrnáct dní v pohodě, pak to zase všechno udeří a já přemýšlím, kde jsem udělala chybu.  Jednou, když jsem si psala do deníku svoje pocity. Mimochodem super věc pro lidi, co jsou citlivější jako já a spousta věcí si dost berou. Deník je takové okno do duše a díky psaní se dostanu ke spoustě důležitým věcem, které si třeba vůbec často neuvědomuji. Například kvůli někomu obětuji čas, který by jsem třeba mohla trávit mnohem lépe, sama a třeba se v přítomnosti toho člověka ani necítím vůbec dobře, ale neumím říct ne. Člověk si to tak nějak neuvědomuje a bojí se, že zůstane sám, jenže není lepší být radši sám než s lidmi se kterými si vlastně nemám co říct a jejich životní hodnoty se míjejí s mými?  Je to zvláštní všichni se dneska honíme za titulem, za prací, bojujeme o přízeň lidí, chceme určit
Další informace